Dějiny farnosti v Lounech

farnost05.jpg, 26 kB

Do středního Poohří přišli první křesťané nejpozději v 9. století, ale o prehistorii naší farnosti se dá mluvit až v době, kdy byl v osadě Luna postaven první kostel. Ten je zasvěcen sv. Petru a dnes jej najdete na západním Žateckém předměstí. První zmínka o lounském faráři je až z let 1279–1290, tedy z doby po založení královského města, v jehož centru jistě již stál farní kostel sv. Mikuláše. Zdejšímu faráři Bohušovi bylo tenkrát dovoleno, aby ho v Lounech během jeho dlouholeté nepřítomnosti nahradil zástupce - vikář. Tato praxe se, až na výjimky, uplatňovala až do husitských válek. Lounští faráři fungovali spíše na královském dvoře než v duchovenské správě. Budoucí husitský kronikář Vavřinec z Březové byl činný v královské kanceláři, studoval v Praze univerzitu a, ačkoli nedosáhl kněžského svěcení, stal se lounským farářem.
Lounský kostel patřil mezi nejbohatší v celém Českém království, neboť jeho zakladatelem a patronem byl sám panovník. Lounští si proto mohli dovolit rozsáhlé gotické přestavby svého chrámu, během kterých byla postavena dnešní vysoká věž.

U Pražské brány při východních hradbách stával již od dob založení města chudý dominikánský klášter s kostelem Panny Marie a kaplí sv. Maří Magdalény a Barbory. Někdy před rokem 1331 založil lounský rychtář Bero za mostem na předměstí Benátky ženský klášter magdalenitek s kostelem sv. Anny a věnoval mu rozsáhlé pozemky směrem k Rané a Oblíku. Řád sester pokání sv. Marie Magdaleny byl původně založen pro kající bývalé prostitutky a zaměřen na spásu mravně ohrožených žen, ale ve 14. století bílé paní pečovaly převážně o nemocné a poutníky. Představený významného kláštera v Lounech byl nejednou zvolen převorem česko-moravsko-rakouské řádové provincie.
K Husovi se Louny hlásily již roku 1410, kdy od svého mistra dostaly list povzbuzující město k vytrvání v dobrém. Díky dopisu pražské univerzity rok po Husově upálení je známo, že lounští velmi brzy přijímali při mši i z kalicha. Proto není divu, že hned roku 1419 byli z města vyhnáni řeholníci, i když katolický farář Mařík v Lounech působil ještě roku 1422. Podle některých táborských kněží se dobří lidé měli utéci do pěti měst: Plzně, Žatce, Loun, Slaného a Klatov, kde jedině se mohli zachránit před zkázou blížícího se konce světa. Brzy vznikl svaz lounských, žateckých a slánských husitů, kteří se tehdy účastnili většiny významnějších bitev.

petr.jpg, 40 kB Po skončení válek usilovaly Louny zejména o to, aby jim zůstal obrovský majetek, který v okolí zanechaly zničené kláštery. Mohly si ponechat jen vsi lounských magdalenitek s tím, že z jejich výtěžku postaví na Žateckém předměstí špitál pro chudé a kapli sv. Maří Magdaleny. Tento majetek se stal základem tzv. záduší z něhož se až do 19. stol. platil lounský špitál, kostely a škola. Díky zádušním vsím máme třeba tak honosný kostel a oltář; škola patřila k nejlepším v Čechách apod.
Kromě nečetné a pronásledované skupiny českých bratří, kteří se prý scházeli v Daliborce, zůstalo město až do Bílé Hory víceméně věrné utrakvismu - umírněnému husitskému směru podobojí. Jejich symbol - Kalich - zlatě zářil z vysoké kostelní věže i z obou městských bran, víno se sklízelo na svazích kopců Českého středohoří a chrámová liturgie, latinská i česká, neopomenula mezi světci oslavovat i Mistra Jana Husa.
Král v té době patronátní právo ke kostelu již neměl a kněží, působící v Lounech, byli vybíráni přímo městem. Patřili mezi špičky a nejednou byli později zvoleni za administrátory konzistoře podobojí. Mezi ty známější patřil Havel Cahera, který v Lounech dva roky kaplanoval. Coby představený utrakvistů klonil se střídavě k Luterovi a ke katolíkům. Nakonec se oženil a zemřel jako hostinský. Dalším byl luterán Martin Klatovský, který měl v Lounech v letech 1526-1539 jako první titul děkana a lounská fara se již nazývala děkanstvím. Kromě děkana, sloužili ve městě i kaplani, u sv. Petra působil místofarář a u Maří Magdaleny špitální kněz.

MatkaBozi.jpg, 29 kB Doba podobojí zanechala v Lounech množství hmotných památek. Zničený dominikánský chrám nahradil kostelík Matky Boží na Pražském předměstí. Kostel sv. Petra na opačném konci města prošel důkladnou pozdněgotickou přestavbou. Největší pozornost byla věnována děkanskému chrámu sv. Mikuláše. Po velkém požáru města lounští vybrali ke stavbě toho nejpovolanějšího - královského stavitele Benedikta Rieda.
Velkolepá dominanta města měla i tomu odpovídající duchovní hudbu. Díky zdejší škole, jedné z nejlepších v Čechách, kde se rektory stávali významní humanisté, zněl z českého i latinského kůru kvalitní zpěv doprovázený varhanami a dalšími nástroji. Nákladně zdobené Graduály, ze kterých literáti zpívali, je možné si ještě dnes prohlédnou v archivu. Ve druhé polovině 16. století pracoval v Lounech známý renesanční sochař Vincent Strašryba, z jehož dílny vzešla např. arkádová hřbitovní zeď kolem sv. Petra a nedochovaná kašna s biblickými výjevy.
Naprostým zlomem ve vývoji orientace farnosti byla bitva na Bílé Hoře. Pět let se lounští zdráhali přestoupit ke katolictví a utíkali do okolních vesnic ke kněžím podobojí. Vytrvalá kázání jezuitů, ale především pak vojenská pomoc španělského generála dona Martina de Hoeff Huerty přiměla téměř všechny obyvatele Loun "s jeho milostí císařskou v náboženství se srovnati". Kacířské knihy jezuité zabavili a z kostela vojáci odstranili dřevěnou kruchtu českých literátů a vůbec všechny památky na utrakvistickou minulost. V průběhu třicetileté války se však do města spolu se Sasy nebo Švédy nekatolíci ještě několikrát vrátili. Koncem války už byly Louny vyčerpané, zpustlé a téměř úplně opuštěné.
Katolické baroko v Lounech zapustilo hluboké kořeny (66 let po Bílé Hoře si mohlo volit kněze opět město, již je nedosazoval ani arcibiskup, ani královská komora. To již dva roky obec disponovala dlouho zkonfiskovanými zádušními vesnicemi). Barokní umělecké památky v ničem nezůstávají pozadu za obdobím předbělohorským. Předně to je mariánský sloup, který původně měl stát na Pražském předměstí. Postavil jej Jan Jiří Bendl, sochař tesající i Immaculatu pro Staroměstské náměstí, strženou po pádu rakouské monarchie. V letech 1695-1699 stavěl novou budovu špitálu společně se svým učitelem, známým architektem Antonio della Portou, lounský stavitel Ludvík Naymayer. Záhy bylo nově vystavěno i barokní děkanství Italem, který se v Lounech usadil, Dominikem Rigonem. V protějším hlavním chrámu po vyřezávaných lavicích a mnohých postranních oltářích následoval monumentální projekt tří obřích oltářů uzavírajících lodě v presbytáři.

14pomocniku kopie.jpg, 37 kB Louny zasáhlo několik velkých epidemií, na jejichž odvrácení se konala mnohá prosebná procesí. Zatímco během první morové rány r. 1680 postavili lounští jen oltář sv. Šebestiána a Rocha v hlavním kostele, po odvrácení druhé byl roku 1718 na samém konci Žateckého předměstí u morového hřbitova postaven kostel Nejsvětější Trojice a Čtrnácti sv. Pomocníků (od stavitelů L. Naymayera a Pavla Ignáce Bayera, slavného schwarzenberského architekta). U něj stála poustevna s řeholníkem-ivanitou, který zastával funkci jakéhosi kostelníka a hrobníka.
Velkou ranou farnost zasáhly až josefínské reformy. Nejprve nařízení podlehla poustevna u kaple Čtrnácti sv. Pomocníků a literátská bratrstva, až nakonec byly roku 1789 zrušeny kostely sv. Petra, Matky Boží a Čtrnácti sv. Pomocníků. Jejich inventář byl buď zabaven nebo v dražbě prodán. Lavice a některé zvony koupili zbožní lounští měšťané a ponechali je v kostelech, mnohé oltáře a varhany se však dostaly do vzdálenějších kostelů. Většina majetku zůstala církvi, jen kostel sv. Petra se dostal do rukou lounské obci. Ta na nejstarší památku města nebrala vždy ohledy. Mnohé kameny z krásné renesanční hřbitovní zdi, dokonce vápno získané z mramorových náhrobků, byly použity ke stavbě lounského pivovaru. Horší osud potkal kapli sv. Maří Magdaleny, která byla roku 1834 pro naprostou zchátralost stržena.
Během 19. století se mnozí duchovní z Lounska zasloužili o povznesení českého jazyka a patří mezi významné buditele (např. perucký farář Fr. Daneš). Ve městě tehdy působili děkan, 2 kaplani a po založení gymnázia už 3 katecheti. Tito kněží sloužili jak císaři, tak i národním zájmům. Na návrh kaplana Josefa Pelce se od r. 1864 na lounské radnici úřadovalo česky. Naproti tomu když se lounští učitelé odmítli podílet na zřizované okresní školní radě, prorakousky smýšlející děkan Fr. Linhart se k nim nepřidal a stal se okresním inspektorem. Následné několikatýdenní demonstrace, kdy lounští radikálové například na děkanství vytloukli okna, uklidňovalo přes sto husarů a četníků povolaných do města. Snad také proto se někteří měšťané obracejí k alternativě a roku 1870 zvou do Loun tehdy mladého evangelického misionáře Jana Karafiáta, budoucího autora Broučků, který sem každý měsíc zajížděl z Roudnice a po hostincích konal bohoslužby.
Vznik republiky poznamenal domácí církev především odštěpením nespokojených kněží a založením nezávislé Církve československé. A tak zejména Alois Vosátka, oblíbený kaplan, strhl v Lounech k novému náboženskému hnutí většinu katolíků. Následné vleklé spory o chrám sv. Mikuláše nakonec vedly k jeho zavření (prý z bezpečnostních důvodů). Katolíci se přestěhovali ke sv. 14 Pomocníkům a čsl. církev se dočasně uchýlila do kreslírny dívčích škol, než si r. 1932 postavila vlastní svatyni. Opačný trend sledovali protestanti, kteří u nás helvetské a augsburské vyznání sjednotili do Českobratrské církve evangelické. Již koncem 19. stol. se scházeli v kostele sv. Petra, až konečně r. 1932 měli vlastní budovu.
Dobrou pověst katolíků ve městě podpořil příchod asi 18ti sester vincentek do nově postavené nemocnice, kde měly i vlastní kapli. Ve 30. letech v kaplance za děkanstvím bydlely také dvě urbanky, které se zase staraly o sociálně slabé a pracovaly s mládeží.

Obě světové války farnost postihly (např. zrekvírováním velkých zvonů lounských kostelů), mnohem větší ztráty však způsobilo vítězství komunizmu. Řeholnice z nemocnice musely odejít a kaplan Jindřich Tomíček byl uvězněn. Administrátoři farnosti, již bez kaplanů, se museli starat o stále větší počet okolních kostelů, kde kněz scházel. Přesto od konce 60. let mohla probíhat generální oprava krovu a celého chrámu sv. Mikuláše. Především o moderní úpravu interiéru se zasloužil P. Milan Bezděk.

Následuje období obrody křesťanských církví, ale i rozmach sekt, které v Lounech oslovily nemálo hledajících. Od počátku 21. století opět děkanovi pomáhají kaplani vykonávající zde roční jáhenskou praxi. Zmnožené řady ministrantů, fungování velkého i dětského sboru, ale také pravidelné bohoslužby v domově důchodců svědčí o zájmu a úsilí mnohých lounských katolíků.