Exteriér kostela

letec.jpg, 41 kB

Chrám byl založen současně s městem v 60. letech 13. století a to na jeho nejvyšším místě uvnitř hradeb. Původně byl zasvěcen sv. Kříži, ale současně s přestavbou kostela v 80. letech 14. století došlo také ke změně patrocinia ke cti sv. Mikuláše. Kolem kostela byl hřbitov, u něj fara a škola.

Z této nejstarší doby se dochovala pouze mohutná věž (vysoká 60 m), kterou ničivý požár města 25. března 1517 poškodil nejméně. V prvním patře věže je místnost zvaná klenotnice, která sloužila jako trezor pro nejcennější městská privilegia, kostelní poklady a další cennosti. Nad stolicemi s pěti zvony, v úrovni ochozu, je byt hlásného, který zde mohl varovat měšťany při nebezpečí požáru či přepadení, nebo oznamovat příjezd významnějších jezdců. Pouze věžní hodiny, které byly umístěny v třídílném vikýři vysoké střechy, se nedochovaly.

V letech 1520-1538 byla realizována stavba nové kostelní lodi v pozdně-gotickém slohu - pravděpodobně dle projektu královského architekta Benedikta Rieda z Piestingu (u nás známějšího jako Rejt z Pístova, či Beneš z Loun). Tento velikán byl také jako první v lounském kostele roku 1534 pohřben. Bylo to právě v době, kdy se nad již hotovými, poměrně tenkými obvodovými zdmi s opěrnými pilíři budovala ona proslulá stanová střecha, kterou Ried zakryl i Vladislavský sál Pražského hradu a chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Jedině v Lounech se však dochoval původní krov střechy (v 70. letech 20. století byl opraven a vyztužen ocelovou konstrukcí). Významný podíl na stavbě měli i Riedovi žáci, mistr Pavel z Pardubic a parléř Filip z Wimpfen.

Pýchou exteriéru kostela je rovněž jižní vchod s předsíňkou s obloukem ve tvaru "oslího hřbetu", se síťovou klenbou a portálem zdobeným renesančními ornamenty kolem dveří. Podle plánů Kamila Hilberta byla v letech 1900-1903 komůrka nad předsíňkou nahrazena třemi věžičkami.

Barokní sakristie byla k severní straně kostela přistavěna krátce před rokem 1765.